Volíme tak, abychom mohli nadávat?

Mám pocit, že většina nechtěla Zemana prezidentem, KSČM umožnit ovlivnit vládu, jíst špatně nebo chodit na akce, které nás nebaví. A přesto se to stále opakuje. Asi je to v nás. Potřeba si zanadávat. Potřebujeme nepohodu?

Slýchávám to relativně často. Ty fronty v Kauflandu a tlačenice v den, kdy je něco v akci, jsou hrozné. Ti lidé snad nemají rozum, kupují co nepotřebují. To nejsou moje slova, pouze parafrázuji. Do Kauflandu nechodím ani v den akcí ani mimo, tak nemohu posoudit, jak to tam vypadá. Zato ti, kteří kritizují fronty a spoluobčany nakupující nepotřebné zboží, protože je v akci, to posoudit mohou. Jsou jedni z těch, jež tvoří tento kolorit. 

Mám pocit, že podobné je to i v politice. Slova volil jsem Zemana, ale zklamal mě, často předcházejí větám o pět let později. Volil jsem Zemana. 

Ty párky se nedají jíst. Je to samá mouka. Kupuji je pět let a je to čím dál horší ...

V televizi jsou samé hloupé pořady, na které se nedá dívat. Já snad ani televizi nepotřebuji. Třeba Soudkyně Barbara - to je taková blbost - posledních 30 dílů bylo úplně hrozných ....

Vážně začínám mít pocit, jako by mnoho lidí v mém okolí ani netoužilo mít se o něco lépe, protože by ztratili možnost zanadávat si na politiku, supermarkety nebo TV program. Nejednou jsem byl tak trochu "mimo mísu", když se lidé v mém okolí začali bavit o televizních pořadech, které jsou trapné, vůbec je nesledují a měly by být zrušeny, ale zároveň se ve vzájemné diskusi dostali k detailům, jestli je Maruš těhotná s Frantou či Tondou a zda ty peníze opravdu ukradl ten poctivý Jirka. Na můj výraz, že nevím o čem je řeč, mi bylo sděleno, že se jedná o seriál XY. Mé odpovědi ve stylu, AHA - TEN NESLEDUJI, následuje reakce, já taky ne, je to blbost. Přesto znají každý detail. 

Sleduji pořady, které mě baví, bez ohledu na jejich kvalitu dle hodnocení "odborníků". Stejně tak si v restauraci dám raději jídlo, které mám rád a pokud není podle mého gusta, bývám zklamán. Nikoli nadšen ve stylu, já to věděl, že to nebude k jídlu. A stejně tak to je na blogu. Mám své více oblíbené blogery, další mě zaujmou tématem a buď jsou moje krevní skupina nebo ne a nakonec mám skupinu těch, od kterých jsem přečetl blog dva a když mě to nezaujalo, pouze registruji jejich aktivitu a existenci. 

A to vše mě napadlo, díky jednomu stručnému setkání. Před pár dny jsem potkal sousedku, kterou jsem neviděl několik let. Dříve jsme se potkávali při venčení psů a měli jsme společné téma. Tak jsme k sobě měli díky společnému tématu blíže, než s jinými sousedy z okolí. Paní sousedka mě zaregistrovala jako první a přátelsky mě pozdravila slovy, dobrý den blogere. Nedalo mi, nezeptat se, jak to ví. Odpověď byla jednoduchá. Čtu iDnes a tak jsem vás tam objevila. Proběhla stručná konverzace, kterou sousedka zakončila slovy, že ji moje články nebaví, píšu blbosti a celkově je to hrozné. Byla ve společnosti nějaké kolegyně, tak naše setkání bylo stručné. Moc jsem nepochopil, proč bylo tak důležité věnovat těch několik minut naší konverzace tématu, které sama nakousla, aby mi popsala, jak ji to nezajímá. Už jsem jen čekal, že v další větě bude následovat, že můj blog je tak nezáživný, že ani jeden nečetla. Jako ti diváci, kteří nesledují 1000 dílů seriálu, jelikož je to blbost. 

Respektuji rozdílnost názorů - i v komentářích pod blogy. Pokud nejsou vyloženě reakcí na autora, ale na obsah. To se také stává. Ale naštěstí máme možnost nedělat mnoho věcí, které se nám nelíbí. A číst blogy, které mě nezajímají, je jedna z nich.