Dobrý den, děkuji a vstupte

Proč je pro nás tak těžké pozdravit nebo poděkovat? Myslím, že etiketa a ekonomie nám může pomoci v každodenním životě. Nepotřebujeme k tomu školení od Špačka ani Nobelovu cenu za ekonomii. Stačí selský rozum. A ten se nevyučuje.

   Je to pár dní zpět, kdy jsme byli s kolegyní na obchodní schůzce. Jsme zvyklí při takových setkáních na podání rukou. Často se setkávám s tím, jak jsou tyto situace nejednoznačné, přestože se jedná o základní pravidla slušnosti. A tak to proběhlo i na této schůzce. Vstoupili jsme do místnosti, odehrálo se trochu zmatečné přivítání, jelikož se hostitelka rozhodla "vyzkoušet" nás a následně jsme se dostali do vtipné a rozvětvené diskuse na téma etikety. Nejmenuji se Ladislav a nejsem znalec etikety. Ani není mým cílem, rozepisovat se o tom, kdo by se jak měl chovat a jak je společensky nepřijatelné, chovat se jinak. Na to mé znalosti v této oblasti nejsou dostačující. Po skončení schůzky se téma etikety pochopitelně odrazilo v našem hovoru, který končil slovy kolegyně. O tomhle napiš na tom svém blogu. Budiž téma. 

   Jsem zastáncem názoru, že vše na světě má nějaký důvod, etiketou počínaje a appendixem v našem těle konče. Nejsem lékař, vážím si jich a tohle téma mám rozepsáno, ale moje znalosti končí těsně za uvedeným slepým střevem. A když jsem zmínil appendix a etiketu, rozvinu druhé téma. 

   Podání ruky má svá pravidla. Žena, nadřízený nebo starší jsou ti, kteří podávají ruku první. To asi máme zakódováno všichni. A potom zde máme hostitele a hosta, staršího muže a mladší ženu a mnoho jiných možností, které asi je schopen přesně popsat málokdo. Tak k čemu nám je etiketa, když se v tom skoro nikdo nevyzná a je to jakýsi přežitek? Mám na to svoji jednoznačnou odpověď. Je to fajn pro každého jednoho z nás. Nemyslím, si, že etiketu vymyslel nějaký chytrolín, který neumí nic jiného, ale je to podle mého názoru souhrn zkušeností civilizace za mnoho a mnoho generací. 

   Nerozumím etiketě a medicíně, více toho vím o ekonomii. Lidé jednají racionálně. Někdy s tím nesouhlasíme, jelikož někdo jedná tak, že to podle nás není racionální a efektivní, ale je to náš pohled a nejsme v roli někoho jiného. Obchodní řetězce se předhánějí v akčních nabídkách a slevách, aby přilákaly zákazníky a prodali jim i jiné zboží a potom se diví, naříkají a popisují jak prodávají zboží s nízkou marží, jelikož lidé nakupují zboží v akci a nákup toho dražšího odloží, pokud je to možné. Jednají racionálně. Proč se tomu divíme? A zde vidím provázanost s etiketou, appendixem a ekonomií. Vše má svůj důvod. 

   Etiketa nám pomáhá v životě. Jak? Setkávám se s tím dnes a denně a myslím, že každý z nás si dokáže představit nejednu situaci, která nám pomáhá nebo naopak obtěžuje v každodenním životě. Když se vrátím na začátek, hostitel podává ruku návštěvě. To, že jsme vstoupili do místnosti vypovídá o tom, že jsme připraveni na setkání. Hostitel nás přivítá podáním ruky nebo nás usadí se slovy hned se vám budu věnovat apod. Mohli jsme totiž vstoupit do místnosti, kdy hostitel je v situaci, kdy má něco v ruce, potřebuje to odložit, sundat gumové rukavice pokud prováděl vyšetření jako lékař apod. To, že nám sestra nebo sekretářka dovolila vstoupit, je pouze oznámením toho, není tam pacient nebo jiná návštěva. Nechci se pouštět do diskuse o tom, že hostitel by nám měl umožnit vstoupit až ve chvíli, kdy nás s vřelým úsměvem jde přivítat ke dveřím. Zkrátka jsme hosté a měli bychom respektovat "paní domu". A počkat na podání ruky. Tolik k naší malé historce. 

   Mám rád, když při vstupu do restaurace a pozdravení, se číšník zeptá, kolik nás bude a podle toho nás uvede. Pokud jdeme ve dvou, nijak nám nevadí, jestliže máme stůl pro dva nebo pro šest. Když přijdeme ve čtyřech a jsou volné čtyři stoly pro dva a žadný větší, již nám to vadí. Tak se zeptáme, zda je možnost většího stolu a začne probíhat slušné přesunování hostů napříč restaurací. Přitom stačí málo. Podobně na tom jsme při vcházení do restaurace, výtahu nebo do dopravního prostředku. Nákupní centrum nenavštěvuji každý den, ale když se tak děje, málokdy si odpustím slova "nejdříve se vychází". Máme zde nákupní centrum, kde vede výtah z garáží do vyšších pater a samozřejmě zpět. Přivolám výtah a postavím se mimo dveře, ať lidé, kteří přijíždí mohou vystoupit. Postupně přicházejí další a využijí toho, že jsem jim nechal možnost postavit se přímo před dveře výtahu. Zde se lidé vystupující a nastupující navzájem promísí a komplikovaně se dostaneme dovnitř. To mohu ještě ovlivnit tím, že počkám až proběhne uvedený mix. Nastoupím poslední a jedeme vzhůru. Při vystupování se situace opakuje v opačném gardu. Po otevření dveří se začnou dovnitř hrnout davy lidí, kteří nutně potřebují být u svého vozu během půl minuty a se stejnou vervou se derou ven ti, kteří úspěšně přetlačili vystupující o několik pater níže. Etiketa? Nejdříve se vychází, vystupuje a poté opačně. 

   Omezení jízdních pruhů na silnici. Není to etiketa, ale pravidla silničního provozu. Pravidlo zipu. Troubení, přetlačování a nevybíravá gesta těsně před zúžením. Za posledních pár let, se situace výrazně zlepšila. Nepředpokládám, že bodový systém nebo vyhláška vnesly pořádek na silnicích před zúžením. Asi mnoho řidičů stejně jako já zjistilo, že jet plynule byť pomalu je lepší, než se přetlačovat v lepším a řešit pomačkané plechy v horším případě. 

   Nejsem znalec etikety. Ale jsem ekonom. Když některým lidem je slovo slušnost cizí, jednejme aspoň racionálně. Nakupujme levněji pokud je to možné, jezděme vpravo a podávejme ruce pokud nás k tomu etiketa vede. Ušetříme peníze, nehody na silnicích a čas. A to podle mě za trochu slušnosti stojí i pro neurvalce.