Nevzpomenu si, kdo přišel s touto průlomovou myšlenkou. Přesto se začala šířit jako virál, ač nemá žádné logické odůvodnění. Počet dětí není řešením stárnutí populace. Ani spokojeného stáří s naditou prkenicí.
Důchodová reforma je slovní spojení, se kterým se setkal každý, ač dobrovolně nebo pod mediální masáží. Důchodové pilíře, jak se začalo používat označení pro finance na výplatu seniorům, byly dva, potom tři, první zůstal prvním, druhý se změnil na třetí a druhý vznikl ... Někdy mám pocit, že ani není důležitá podstata problému, ale to, ať je to mediálně velmi propíráno a hlavně čím větší nesrozumitelnost, tím to vypadá důležitěji. Měli jsme komise pro vyřešení této problematiky, které dospěly k závěru, že populace stárne a peněz není nikdy dost. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že mám řešení na blahobyt všech za 20 či 50 a více let. Jen takové překotné změny politických stran ve stylu založíme další důchodový pilíř a následné sliby o zrušení stranou jinou, nevypovídají nic o snaze najít řešení.
A v tom se objevila myšlenka, která má spasit veškerou vyspělou, rozuměj západní, civilizaci. Asi každý marketingový guru by rád znal tajemství virálu. Virální, šířící se jako virus směrem k epidemii, tedy k zamoření velké části populace. V našem případě zamoření nikoli virem nemoci, ale myšlenkou, že již máme řešení. Nemáme.
Vzniklo to asi následovně. Abychom nevymřeli, je matematicky potřeba 2 děti na jednu ženu. Tak pravila první mantra tohoto virálu. To znamená, počet lidí v již neproduktivním věku, bude stejný jako počet lidí ve věku produktivním a jsme v rovnováze. Ale to bychom museli zajistit, že tato žena bude mít aspoň dvě děti právě s jedním mužem. V dnešní rozvodovosti a počtu partnerů, je realita i taková, že jedna žena má 2 děti se dvěma partnery. Zde máme první ryze matematický zádrhel. Prodlužuje se průměrná délka života. Z toho vyplývá, že i při porodnosti 2 děti na 2 dospělé, bude počet obyvatel narůstat. Druhý zádrhel ve vzorci "aspoň" 2 děti na každou ženu - omlouvám se za takto matematické vyjádření, ale původní myšlenka není můj nápad. I když tento druhý zádrhel je pro změnu pozitivní. A třetí zádrhel spočívá v řešení pro další generace. Virální myšlenka praví, pokud budeme mít 3 a více dětí, podpořme tyto rodiny a bude více pracujících na ty v již neproduktivním věku. V tom případě jsme si vytvořili letadlo. Ne to cestovní, ale to, které známe z běžného života. Zaplať vstupní poplatek, sežeň dalšího klienta a máš z něho provizi. Více klientů v rámci tohoto letadla /pyramidy/ více provizí a kola se roztáčí. Ale platí pouze pro ty první. Geometrickou řadou se počet dalších vyčerpává. Stejně jako když každá další generace bude mít 3 a více dětí, nebude během pár generací na světě dost místa. Stačí si vzpomenout na politiku jednoho dítěte v Číně.
Tato myšlenka mi připomíná úvěrové společnosti. Máte dluhy? Vezměte si další půjčku a původní dluhy splatíte. Chcete se mít na stará kolena dobře? Mějte více dětí. Jestli vaše děti budou muset mít opět více dětí, nebo se dostanou do potíží s počtem ekonomicky aktivních vůči již neaktivním vás nemusí přece zajímat .... Jako to letadlo. To bude až za 50 let. A později. Náš důchod ale bude třeba již za 20 let. To nás pálí. Porodnost ve vyspělém světě klesá, v rozvojovém mají rodiny mnoho dětí a jak nás ekonomicky přeskakuje nějaká africká země, jsem nepostřehl.
Když se vrátím k výše uvedeným finančním dluhům. Všichní víme, že další půjčka, záplata na záplatu řeší aktuální situaci, ale nikoli podstatu problému. Pokud mám dluhy, řešení je jediné. Méně utratit a více vydělat. A tak je to i s budoucí generací. Více dětí neznamená více blahobytu pro následující generace. Méně utratit a více vydělat znamená něco jiného. Kupovat dětem méně hamburgerů a více knih. Ráno jsem četl blog o tom, jak ubývá lékařů. Také nepomůže direktivně jim něco nařizovat, ale motivovat. Více lékařů, nemusí znamenat lepší zdravotnictví. Ale více lepších lékařů znamená více spokojených a zdravějších lidí. A stejně tak mnoho dětí, které vyrostou v pobírače sociálních dávek nás nespasí. Naopak děti, které mají možnost uplatnit svůj talent a vědomosti, budou naším důchodovým pilířem. A k tomu potřebují vidět, že si společnost váží lékařů, pracujících, vědců i učitelů a policistů již dnes. Pokud uvidí, že si jich váží třeba v Anglii a u nás ne, tak ani 100 dětí na jednu ženu není zárukou spokojeného stáří.
