Přežije náboženství příštích 100 let?

Ač jsme velmi ateistická země, v dnešní době migrační krize a pocitu islamizace Evropy jsou velkým tématem křesťansko - židovské základy, na nichž naše kultura stojí. Zajímalo by mě, kolik z těchto lidí zná Bibli nebo Tóru. 

Ano, patřím mezi ty milióny lidí, kteří mají velmi obecné znalosti Bible nebo jiných svatých textů a proto se nebudu pouštět ani do jejich srovnání, hodnocení nebo výkladu. A v žádném případě bych si nedovolil říci,  naše kultura stojí na křesťanských základech, protože nevím co to znamená. Možná se jedná o desatero, pomoci bližním a vzájemné úctě k ostatním lidem. Osobně tam ovšem ryze křesťanské základy nevidím. Nezabiješ podle mého názoru platí pro věřící i ateisty a stejně tak pro Buddhismus. A že by naše země stála na základech východních náboženství, takový výklad jsem ještě neslyšel.

Víra v Boha má stejný základ, jako každá jiná víra. A z pohledu víry obecně, jsme věřící do jednoho. Chceme věřit, že to o co se snažíme, přinese kýžené ovoce. Věříme, že uspějeme na pracovním pohovoru, naše děti budou šťastné, na dovolenou nám vyjde slunce, investice a píle vložené do podnikání se nám vrátí a tak bych mohl pokračovat. A proto má víra v lidském životě velmi silný význam. Všichni chceme věřit v něco, ale často je to rozdílné člověk od člověka. A proto víra v Boha spojuje. Třeba katolík může být podnikatel stejně jako nezaměstnaný, Čech jako Vietnamec, vysokoškolsky vzdělaná žena jako zedník na stavbě. Víra částečně smazává rozdíly mezi lidmi. Částečně. Tak jako jsou poctiví podnikatelé a vykukové, lékaři, kteří chtějí pomoci lidem a lékaři s krabicemi vína, tak jsou i mezi věřícími slušní lidé a ti, pro které je to výtah k moci. A je to velmi lákavý výtah. Téměř každé náboženství je více či méně netolerantní vůči jiným náboženstvím, o toleranci k ateistům nemluvě. V rámci dobra je třeba šířit nauku dané církve. Kříž si svého vrcholu užil v minulosti, dnes máme pocit, že svět ovládá půlměsíc. A jak lépe ovládat masy, než vírou? Když chcete ovládat masy, můžete být známý zpěvák. Jen ta sláva je pomíjivá. Váš hit se oposlouchá, přijde nový, mladší, dravější interpret a jste ... Známe také z minulosti víru v nadvládu jedné rasy nebo národa nad jiným. Ale i zde morálka a víra upadá, pokud nejsou výsledky. Jen slova nestačí. Ale náboženství tyto aspekty řešit nemusí. Většina z nich stojí na základech posmrtného života. Nikdo není svědkem, zda to co hlásá církev je skutečné. A proto tato víra je téměř dokonalý způsob, jak ovládnout masy. Pro mě je církevní autoritou např. papež František nebo kněz Zbigniew Czendlik. Ani s jedním jsem se nesetkal osobně, ale působí na mě tak, že nejdříve oni sami dodržují to co chtějí šířit a teprve poté míří svá slova k lidem. 

A pokud je většina náboženství monoteistických, tak podle nich existuje pouze jeden Bůh. A když je jeden, jak může být tak mnoho náboženství? Více náboženství je více míst na vrcholu pyramidy. Kolikrát je mi smutno, když vidím babičky v kostele, které se svým nicotným důchodem přispějí na svou kapličku a na straně druhé vykrmené církevní hodnostáře, překypující zlatem a slovo pokora nebo pomoc bližnímu jim připadá jako něco pro ty v patrech pod nimi. Jak si vysvětlit, že mnoho vrahů byli křesťané. Jak si vysvětlit izraelsko-palestinský konflikt nebo aktuálně nevraživost mezi muslimy a ostatními církvemi, přestože se tváříme, jak se navzájem respektují. 

Pokud věřící v Boha a jejich vrcholní představitelé nepřestanou "Vodu kázat a víno pít", myslím, že se najde  jiná víra v lidech. A může to být Apple, politické funkce, sportovní nebo hudební ikona, Putin či nějaký jiný "spasitel". V dávných dobách lidé měli potřebu sociálního kontaktu a vzájemné pomoci. V dnešním světě individualismu platí více než dříve "Příklady táhnou". I v církvi.