Pozor pálí to aneb cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly

Když jsem byl dítě, rodiče mě vodili za ruku. Až budu seniorem, určitě ocením, pokud se někdo postará o to, aby mě ochránil před šmejdy a jinými vykuky. Ale opravdu potřebujeme ochranu každý den i v dospělosti a to zákonem?

Budu-li parafrázovat  píseň Jitky Zelenkové, tak když se narodíme, většinou jen spíme, naším zájmem je, jen jíst a spát. A naštěstí máme rodiče, kteří nás seznámí s okolním světem a jeho nástrahami. Známe to všichni. "Pozor pálí to", ale dokud se nespálíme, význam těchto slov nechápeme. Až se spálíme, tak si spojíme onen nepříjemný zážitek s varováním rodičů a pro příště si dáváme větší pozor. Postupem času se nám formuje naše vnímání rizik. 

Doba je rychlá a tak mnoho seniorů není schopno vnímat veškerá rizika spojená s novými triky vykutálených podvodníků. Proto i zde je nasnadě, aby se stát postaral o své občany a poskytl jim patřičnou ochranu a informovanost ve stylu "Pozor pálí to". 

Já ovšem nepatřím ani do jedné této kategorie a nepotřebuji vodit za ruku, i když si to mnoho zákonodárců myslí. To je lepší varianta. Horší je, že si to možná nemyslí, ale je lákavé mít moc a ovládat ostatní. A tak se nám množí ochrana spotřebitele, ochrana osobních údajů, ochrana svobody, ochrana před zneužíváním atd. Mě ovšem začíná chybět ochrana před ochranou. Nemyslím si, že to posiluje vnímání rizika. Naopak se spoléháme na to, co nám někdo naordinoval jako bezpečné a naše ostražitost výrazně klesá. Napadá mě několik příkladů.

Navigace - kolik z nás sleduje cestu při jízdě autem? Kolik z nás se nechá zavést tam, kde hlas v navigaci rozhodne? To je ještě malá daň.

Semafory - podívejte se někdy na chodce nebo řidiče. Reagují na dopravní situaci nebo pouze na zelené světlo? Blik - zelená a jdeme nebo jedeme. Přece mám zelenou a hotovo, bez ohledu na to, jestli se na mě někdo řítí.

Sport - přilba na kolo, na lyže atd. Skoky do vody na plovárně? Proč si dávat pozor, když je tam plavčík. 

Internet - musíme mít nová a nová hesla, malá velká písmena, číslice a počty znaků.Tak si lidé hesla nepamatují a mají je napsané u počítače, stejně jako PIN u platební karty. 

Pokud v autě nepoužiji pás, pokuta, pokud jedu rychle tam, kde je to nebezpečné, pokuta, nepoužívám ochranné pracovní pomůcky, postih. V hospodách se nesmí kouřit, jelikož to škodí zdraví /jsem nekuřák/, omezuje se zákonem alkohol, ve školách se nesmí prodávat nezdravé potraviny, uvalíme daň na slazené nápoje. 

Nemám pocit, že ubývá domácích úrazů, dopravních nehod nebo civilizačních chorob. A nyní to vidíme ve sněmovně. Před půl rokem si asi málokdo dokázal představit KSČM na výsluní, Poslance Ondráčka v čele komise pro GIBS a mohl bych pokračovat. Tento dobrý úmysl, ochránit nás voliče a občany před nástrahami světa vede k jedinému. Nedíváme se kde je jaká žhavá plotna. Zkrátka nás někdo ochrání, vezme za ruku a převede přes rozbouřené vody politiky a jiné nástrahy. A až budeme sedět na té žhavé plotně oběmi částmi naší zadnice, bude to sakra pálit. 

Páni poslanci, umím si dohledat jestli obezita je nezdravá a zda se mám na přechodu rozhlédnout. Vím, koho chci, aby mě reprezentoval a budu si to pamatovat i do příštích voleb. Tak co místo dalších zákazů ve jménu dobra udělat něco pro nás voliče? Třeba to, co sám jeden volič nezvládne? Postavit dálnice a my po nich už budeme jezdit s respektem. Zařídit dostupnost základní péče a potravin a my už se o svoje zdraví budeme starat. Nebo zajistit dostupnost internetu a my si svoje účty zaheslujeme, aby nám je nikdo nevybral. Spálíme se jen párkrát a dáme si pozor. Ale musíme se spálit.

Bude někdy stát podporou občanům v jejich zájmech nebo bude jen více a více v zájmu dobra přidávat další zákazy?