Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Věřil jsem a stejně skončil v Pekle

17. 07. 2017 19:08:39
Myslím si, že víra je v životě důležitá. A protože jsem věřil, tak jsem skončil v Pekle. V Pekle Čertovina a byl to pro mě zážitek. Pokud chcete během prázdnin na výlet, mohu jen doporučit.

Nevím jestli existuje nebe, ale o peklu to vím jistě. Je nedaleko Hlinska a jestli hřešit znamená skončit v takovém pekle, tak se kněží pořádně nadřou. Nedovedu si představit tu motivaci u mše, jak farář řekne svým věřícím. Když budete hodní a sekat latinu, tak se tam nepodíváte. Jako když na Úřadu práce řekne pracovnice některým uchazečům. Dávky máte X tisíc a jste doma. Když budete chodit 8 hodin do práce, dojíždět a makat, budete mít o pár korun více.

Jak se mi podařilo zabloudit do končin na východě Čech? Pár dní zpět, během moji jízdy autem jsem slyšel o novém představení La Putyka. A zde bylo moje první zastavení víry. V minulosti jsem opakovaně věřil, že se na La Putyku zajedu podívat. Pro ty, kteří neznají tento útvar - nedokáži to jinak nazvat - je to něco mezi cirkusem a divadlem. Moc jsem sám nevěděl, co od toho očekávat, nicméně jsem objednal lístky a naplánovali jsme si výlet s prohlídkou Prahy. Lístky byly, termín i cesta domluvené a já opět věřil, že se mi představení bude líbit. Ač to byl závěr našeho jeden a půl dne trvajícího výletu, během představení jsem si dával pozor na ústa. Myslel jsem si, že mě již nic nepřekvapí, ale jak jsem se mýlil. Na ústa jsem si dával pozor, abych "necivěl s hubou dokořán". Během vystoupení La Putyky jsem si opakovaně říkal, jakou víru musí aktéři mít. Dělat něco takového a věřit, že hodiny, dny a roky jejich dřiny přinesou své ovoce v podobě nadšeného publika. Ovace ve stoje nebyly jen tradičním poděkováním, ale vyjádřením obdivu nad tím co jsme viděli. Pro mě neuvěřitelné. Obdivuji lidi s pílí, zápalem a vírou. Vírou v cokoli.To byl sobotní večer. Ale tomu něco předcházelo.

Sobota dopoledne. Loučíme se s provozním malého penzionu u Hlinska...

V pátek večer po příjezdu jsme se zastavili u jeho Fiatu 500, který parkoval před vchodem. Hezký tuning, černá barva. "Je to elektromobil. Má dojezd 200 km a zrychlení z nuly na sto za šest vteřin. Chcete se svézt?" Chvíli jsem se zamyslel, jestli provozní hovoří s námi, ale nikdo jiný tam nebyl. Otázka padla na úrodnou půdu. "Tady máte klíče, startuje se to jako normální auto a je to automat". Než jsem se nadál, měl jsem v ruce klíče a už jsme se ženou proháněli sami dva Fiata 500e od majitele. Viděl nás asi 5 minut a věřil, že mu to auto nerozstřelíme v první zatáčce. Opět ta víra. Jsou tady fajn lidé, pomyslel jsem si.Potom jsme unaveni padli do peřin. Na druhý den ráno nám stejný chlapík sdělil, že jsme večer již nedali řeč, tak nám ukázal wellness, který vybudoval v suterénu. Tento týpek věří, že lidé to ocení, napadlo mě. Byla sobota dopoledne a my se rozloučili s majitelem malého penzionu u Hlinska.

Následovala návštěva Pohádkové vesničky nedaleko, kde bylo jasné, kolik práce, nápadů, energie a financí zde někdo zanechal s vírou v to, že si toho lidé budou vážit a bude i návratnost investice.

Poslouchal jsem rádio, kde jsem slyšel informaci o představení La Putyka. Blížil se víkend a já byl pracovně na východě Čech. Kolegyně mi popsala, že v restauraci Peklo, kde jsem již jednou byl, je i program pod zemí. Z Ostravy do Prahy na La Putyku vede cesta přes východní Čechy. Co si udělat zastávku v pekle, napadlo mě...

Je pátek odpoledne, čili začátek naší cesty. Návštěva Pekla, posléze jízda Fiatem, ranní prohlídka wellness a večer po toulkách Prahou představení La Putyka. Původně bylo v plánu přespat přímo v Pekle, ale náš plán se změnil a proto jsme se domluvili na prohlídku s programem a večeří.

Přestože jsem Peklo - restauraci již dříve navštívil, opět jsem byl u vytržení. Pokud nemáte doma tiskárnu na peníze, vybudovat něco takového, kromě financí, potřebuje obrovskou víru. Hlinsko, při vší úctě, není středobodem vesmíru a na zelené louce vystavět restauraci Peklo, s nejmenšími detaily a s obrovským nápadem a určitě zápalem pro věc, zkrátka potřebuje víru. Jestli věříme ve vyšší moc, věříme, že na naši dovolené bude slunce nebo v něco jiného, není důležité. Víra je to, co nás žene kupředu. V dobrém. Sestoupili jsme do podzemí, kde byla prohlídka s programem. Místní čertice a čerti byli plní energie, přestože ten den měli za sebou již mnoho takových prohlídek. Postupovali jsme hlouběji do Pekla a obrovské prostory, nápaditost programu i interiéru s metry dolů stoupaly vzhůru. Hodinová prohlídka byla originální a vtipná. Narážky byly trefné, nikoli vulgární a cit pro to jak si udělat legraci z dospělých a přitom v čertovských kostýmech nevystrašit děti byl přesně dávkován. Byli jsme poslední skupinou ten den. Čertovská banda se samotným knížetem pekel se přesunula do prostor restaurace a zde pokračovali v programu pro několik hostů nad talířem s večeří.

Možná jsme jen měli štěstí na lidi, ať již v Pekle, penzionu, řidiče taxíku v Praze nebo na představení, které zkrátka ten den aktérům sedlo. Ale já si myslím, že v tom měla prsty víra. Věřil jsem, že výlet bude stát za to. Věř a víra Tvá ti to splní...

Autor: Pavel Kamas | pondělí 17.7.2017 19:08 | karma článku: 8.50 | přečteno: 419x

Další články blogera

Pavel Kamas

Volební ovce

S blížícími volbami se odehrává více a více vtipných (nebo tragických?) situací. Rozhovory a komentáře jsou toho plné. Obavu z ANO začíná střídat obava, že by část poslanců mohli získat Piráti. A ČSSD se rozhodla vyhrát volby.

19.9.2017 v 15:59 | Karma článku: 12.15 | Přečteno: 416 | Diskuse

Pavel Kamas

Je pro mě důležitější máslo nebo salám?

Četl jsem zde na blogu výborný článek na téma, jak jsou ukrajovány svobody salámovou metodou - tu kuřáci, tu řidiči, tu pejskaři. A také nejeden článek o máslu. Je drahé? Ano. Je to životní katastrofa? Ne. A jak to souvisí?

15.9.2017 v 13:20 | Karma článku: 20.15 | Přečteno: 690 | Diskuse

Pavel Kamas

Velmi stručná historka z dnešního rána

Jak složitě lze sdělit něco úplně jednoduchého a ještě k tomu nepochopit, že to není důkazem vysokého intelektu?

9.9.2017 v 9:15 | Karma článku: 11.38 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Kamas

Budeme si měřit pinďoury. Doufám, že budu průměrný.

Blížící se volby přináší období slibů. Politici ví, že sliby nelze splnit, ale dobře se to poslouchá a vo tom to je. Není třeba sliby splnit, hlavní je udržet si funkci. Nebo nějakou novou získat. Příkladem je Sobotka a Zaorálek.

8.9.2017 v 22:46 | Karma článku: 40.05 | Přečteno: 3764 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Iveta Klimečková

Pět základních typů žen podle kabelek

Znáte ten způsob zavěšení kabelky na vztyčeném předloktí? Pokud loket patří mladé dámě s pootevřenými rtíky, je to jaksi součástí image a pán bůh s námi a zlé pryč.

21.9.2017 v 22:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Petr Janák

Po hedvábné stezce

Hory neznají třídní rozdíly, protekci, vztek, nenávist, štěstí, lásku zkrátka nic. Jsou čisté, nahé. Proto na ně, tak rád jezdím. Přiblížit se jim aspoň na chvilku a poznat sám sebe. Ne nadarmo se říká, že hory ukáží charakter.

21.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.37 | Přečteno: 156 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 11:Monumentální BARGUZINSKÁ dolina, posvátný býk a sv. NOS

Rusko - země mnoha tváří a protikladů. Vše strašně velké, zde 200 km dlouhá a 40 km široká Barguzinská dolina, ale i: když láska, tak všeobjímající, když nenávist, tak až za hrob, když vzdálenosti, tak mimořádné, 1000km žádná míra

21.9.2017 v 7:14 | Karma článku: 10.88 | Přečteno: 161 | Diskuse

Vladimír Hauk

Po schodech do nebe na nejnebezpečnější stezku světa

Dlážděná cesta - schody - cesta - plošina - delší schody - plošina - ještě delší schody - velkoplošná obrazovka - schody - plošinka - dlouhé schody - prudké schody - strmé schody - nekonečné schody - téměř kolmé schody - vrchol

20.9.2017 v 8:55 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 989 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 10:V BARGUZINU vycpané hlavy losů a též "báťuška" STALIN

"Tady to bylo, tady přebrodili řeku Barguzin", říkám si ráno při četbě knihy "Dlouhá cesta", dle níž natočen film "Útěk ze Sibiře" o utečencích ze sibiřského gulagu. "A my jsme teď tady, svobodní, i když ženatí, není to nádherné?"

20.9.2017 v 7:55 | Karma článku: 11.14 | Přečteno: 200 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 23.59 Průměrná čtenost 1147

Pracuji v obchodní branži a mám rád věci spojené s obchodem a komunikaci s lidmi. S přibývajícími léty rozumím "Carpe diem".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.