Kdy skončí uprchlická krize? 17.4. 2018

V dnešní informační době není problém zjistit, kdy bude konec světa, kolik lidí bude na planetě za 100 let a kdy budou jezdit auta jen na elektřinu. A já vím, kdy skončí uprchlická krize. 

Datum 17.4. 2018 jsem si vymyslel. A proč zrovna takové datum? Rok 2018 je celkem blízko. Že by uprchlická krize skončila letos je asi nereálné a třeba rok 2030 je neatraktivní, jelikož je vzdálený. Duben ve mě evokuje hezký jarní měsíc a 17. den je narozdíl od 1.4. vážnější a není nějak kulatý jako 10. , 20. ani symbolický jako 3. nebo 7. Navíc má svátek Rudolf - hezké jméno.

V žádném případě nechci zlehčovat to co se děje. Ať se jedná o množství promarněných lidských životů na moři, nápor na země jako je Itálie nebo teroristické útoky v Evropě. Ale vše má svoje meze. I počet lidí, kteří mohou přicestovat ze zemí zmítaných občanskou válkou nebo počet ekonomických migrantů. Na cestu jsou potřeba finance a jakmile tyto dojdou v rodinách uprchlíků, přestane být byznys zajímavý pro převaděče. A rozhodně se skupina mladých mužů z Afriky nevybaví nafukovacím člunem, několika litry vody a hurá přes moře vstříc smrti. Slibem nezarmoutíš a převaděči nyní slibují, jelikož je to pro ně byznys. Nebudou finance, nebudou sliby. 

Nevěřím tomu, že EU vymyslí strategii, jak tomuto exodu zabránit, jelikož vymyslet nelze. Ale to se nesmí říkat nahlas, tak je potřeba přinášet řešení na summitech, následně si dát společnou večeři, koncert vážné hudby a rozjet se k domovům utrácet zasloužené eura. Jediné řešení je čas a ten se již naplňuje. 

Počet obětí teroristických útoků v Evropě je menší než je počet úmrtí při dopravních nehodách jen v Česku. Z logiky věci bychom se měli obávat jízdy po dálnici více než terorismu. A v první řadě by měla přicházet řešení k bezpečnosti na silnicích. Příkladem může být D 47 u Ostravy. 10 let soudních sporů a dálnice je nebezpečná i pro jízdu rychlostí 80km v hodině. Pokud tam dojde k smrtelné nehodě, bude to bráno jako daň z nekvalitně provedené stavby. Možná se to nedostane ani do zpráv a pokud ano, na druhý den bude zapomenuto. 

Nemusím chodit do daleké historie, stačí mi moje paměť. Na základní škole jsem měl obavy z imperialistů a atomové bomby. Mnoho z vás si jistě pamatuje, jak zalehnout patama směrem k výbuchu. Přešlo to do dalších obav, ať již ze světa plného Číňanů nebo cikánů. Nebo spojení Německa bylo jasnou hrozbou (přesně toho Německa, ke kterému se teď upínáme jako pilíři jistoty proti válce a ekonomické nadvládě USA nebo Číny). V roce 1997 povodně a důkaz, že se máme obávat matky přírody. Al Kajda a Bin Ládin - zničení dvojčat v USA. Měl jsem pocit, že jsme na pokraji 3. světové války. Ekonomická a finanční krize. Krach Řecka a odchod z EU - kolik zpráv a summitů bylo věnováno hrozbě rozpadu EU. Válka na Ukrajině a rostoucí moc Ruska. Volba Donalda Trumpa prezidentem. Každé tohle téma rezonovalo více či méně v našich hlavách. A bylo tím nejhorším, protože bylo aktuální. S odstupem času, již tak dramaticky nevyznívají. Překryla je nyní uprchlická krize. Ale i ta už přestává být tahounem zpráv nebo politickým tématem voleb. Možná se ještě během prázdnin objeví každoroční okurkové téma Hrozba meningokoka. Stačí jedna zpráva o úmrtí v hlavních zprávách a bude největší nepřítel bakterie. 

Nechci zlehčovat aktuální situaci s běženci. Ale proč politici přestali hovořit o vyloučených lokalitách v severních Čechách a problémech s nepřizpůsobivými. Je tam situace růžová? Není. Ale téma je aktuálně vyčerpané. Politicky i mediálně. 

Mám rád film Matrix. Lidé v něm žijí ve virtuálním světě vytvořeném stroji.  A jak praví agent Smith z Matrixu: "Dokonalý svět nikdo z lidí nebyl schopen akceptovat jako skutečnost Každý ho odmítl jako nereálný".

Až bude slavit Rudolf svátek, zkuste si vzpomenout, jaké téma je ten den aktuální. Třeba to bude ptačí chřipka nebo solidarita s lidmi po povodních. I tragédie mají svoje kladné stránky.